Sýrie, jak si ji budu pamatovat

Sýrii už téměř 10 let ničí strašná občanská válka. Když už vypadalo, že by tam mohl nastat alespoň relativní klid, kolotoč násilí se začíná roztáčet znovu. Nejsmutnější je, že si v této překrásné zemi hájí své mocenské zájmy Turecko, Saudská Arábie, USA, Rusko a mnoho dalších států. Čisté svědomí nemají rozhodně ani některé státy Evropské unie. Jaká byla ale Sýrie před válkou. V jedné větě se to dá říci asi takto. Bezpečná, krásná, prosperující, plná nesmírně přátelských lidí.

Welcome to Syria

Na první velkou cestu na Blízký východ jsem se vydal v roce 2008. Mám rád velké objevitelské cesty a nemám rád létání, proto jsem jel vlakem přes Turecko. Pro někoho utrpení, pro mě velké dobrodružství a možnost se potkat s mnoha zajímavými lidmi. Za několik dní jsem už stál na turecko – syrské hranici pod podobiznou prezidenta Bašára Asada a nápisem „Welcome to Syria“. Vyzbrojen pár arabskými slovíčky jsem zamířil do Aleppa, ekonomického centra země a jednoho z nejstarších měst na světě. Doprava v Sýrii fungovala opravdu skvěle, mezi většími městy jezdily autobusy a vlaky, mezi menšími sdílené taxíky. To byly většinou tranzity, když se naplnily, tak se jelo. Těmi jsem jezdil nejraději. Aleppo bylo opravdu nádherné město. Vévodila mu obrovská pevnost a orientální atmosféru jste mohli vychutnat na bazaru, který vás přenesl o několik století zpět. Tam jste nakoupili vše možné od koberců po úžasně naaranžované sladkosti. Kapitolou samo o sobě bylo ubytování. Cesta byla dlouhá a peněz už méně. Proto jsem nejčastěji využíval toho, že ty nejlevnější hotely umožňovaly spát na střeše za opravdu nízkou cenu. Většinou to bylo spolu s personálem. O bezpečí jste se rozhodně bát nemuseli. Běžná kriminalita téměř neexistovala. Nechával jsem si všechny věci na střechách u své „postele“, a nikdy se mi nic neztratilo.

Kdo byl v Sýrii a neviděl Palmýru, je to jako by byl v Paříži a neviděl Eiffelovku

Přesně tohle psali v průvodci. Palmýra je starověké antické město, které prosperovalo z karavan obchodujících na Hedvábné stezce. Byla jako přízrak. Zelená oáza obklopená pouští plná překrásných památek – lázně, chrámy, kolonáda a spousta dalších. V celém areálu jsem byl pouze já a turista z Japonska. Jako kulisy palmy a poušť, byl to opravdový fotografický ráj. Celou oblast bohužel ovládl na nějakou dobu Islámský stát a spoustu památek zničil. Pevně věřím, že do Palmýry zase jednou budou mířit cestovatelé a zažívat přesně to, co já.

Damašek, ten pravý orient

Hlavní město Damašek bylo naštěstí větších bojů ušetřeno. Někdy se mu také přezdívá hlavní město Orientu. A oprávněně. Vůně koření, bazary, mešity, kostely, výstavní paláce. Výborné jídlo, káva na každém rohu a usmívající se lidé. Přesně takto si budu Damašek pamatovat. Každý večer jsem zamířil na bazar (spíše nazývaný souk) Hamidia. Nikdo vám nic nenutí, přesto si pokaždé něco koupíte. Nezapomenu na prodavače vody a čaje, kteří po Hamidii chodili v pestrobarevných krojích. Ne pro turisty. Vždyť už tenkrát tam skoro žádní nebyli. Takhle se tam prostě žilo.  Překrásně upravené stánky byly pastva pro oči.

Křižácké hrady, všude kam se podíváš

Hrady postavené při křižáckých taženích do Svaté země najdeme v několika zemích Blízkého východu. Nejvíce jich je ale právě v Sýrii. Dva z nich jsou navíc překrásně zachovalé. Tedy spíše byly. Krak des Chevaliers byl nejimpozantnější. Dvojitý pás opevnění způsobil to, že ho nedokázal dobýt ani legendární Saladin. Tomu se podařilo porazit křižácká vojska a vzít si zpět Jeruzalém. Je až neuvěřitelné, že rytíři takovou stavbu dokázali tak daleko od domova postavit. Kdo má rád historii, byla pro něj Sýrie opravdu ráj. A nejen pro něj.

Ve městě Hamá jsou vodní kola, která vydávají klapavý zvuk. Říká se, že kdo jednou slyšel vodní kola v Hamá, tak se do Sýrie určitě vrátí. Já je slyšel a pevně věřím, že se tam alespoň ještě jednou podívám.

Ladislav Kalous